Odpískáno
Seděla jsem u svého pokojíčku a hrála si, když tu najednou začalo přibývat světla - ale ne z lampičky v pokojíčku.
"Hoří! Stromek hoří!" vykřikla znenadání Zdenka.
Opravdu. Jedna větev vzplála od svíčky. Plamínek začal vesele přeskakovat z jedné větve na druhou a místnosti se rozlila vůně hořícího klestí.
Miloš duchaplně popadl sifon a začal hasit. Maminka rychle otevřela okno a křičela na něj, aby stromek vyhodil ven na mráz.
"Ne! Nevyhazuj ho! Chytnou od něj záclony!" vykřikl zoufale tatínek.
"Do hašení se zapojila i Zdenka. Přiběhla s velkým hrncem vody právě ve chvíli, kdy Milošovi došel sifon. Vytrhl jí hrnec z ruky a chrstl vodu na hořící stromek.
Na plameny to zabralo. Ještě se z posledních sil pokoušely vzplanout, ale nepodařilo se jim to. Zbyly mu síly jenom na doutnání.
Maminka se nešťastně rozhlédla po mokrém obýváku.
"Měl jsi ho, Milo, vyhodit oknem! Nic by se nestalo! Dárky už máme! Vždyť Vánoce mají být na sněhu!"
"Neměl jsem nůž, abych ho odřízl od nábytku. Musel bych ho vyhodit i se skříni," vysvětloval Miloš.
"Ohořelá čokoláda, voda všude ..." prohlížela si maminka vzniklé škody.
Pak se zhurta obořila na tatínka.
"To je tvoje chyba! To je proto, že jsi donesl žebráka místo stromku!"
Přísně si ho změřila od hlavy až k patě a rozčíleně dodala: "Tady je požár a ty u toho ještě kouříš?! Jako by toho nebylo dost!"
Pak spráskla ruce nad hlavou a lamentovala: "Co máme z Vánoc? Jen smrad a mokro!"
Snažila jsem se ji uklidnit. Řekla jsem jí, že mám pokojíček a ona přece také dostala dárky - šátek, punčocháče a kapesníky.
"Ještě že jsem dostala kapesníky! Ty jsem potřebovala!" prohlásila maminka a pak popadla všech šest lněných kapesníků a hlasitě se do nich najednou vysmrkala.
"Tak! Vzala jsem to jedním vrzem," řekla a utírala si nos všemi kapesníky naráz.
Pak si povzdychla: "A úklid může začít nanovo. Teď abychom po obýváku chodili v gumácích. Snad se neskroutí parkety vlhkem, už jenom to nám schází,"
Zdenka i Miloš se pustili do vysoušení koberce. Pod něj i na něj rozložili hromady novin, aby nasály vodu.
Kdykoliv si tatínek zapálil cigaretu, maminka mu začala vyčítat: "Vidíš? Takhle to končí," a ukazovala na mokrý koberec a ohořelý stromek.
"A začalo to taky jen malým plamínkem! Ještě že mám tak dobře vycvičené požární mužstvo,"
Když už byl obývák pokrytý novinami jako klec morčete, které jsem kdysi viděla u tety, rozhodla maminka, že se půjde spát.
"Všichni do postele, ať může koberec v klidu schnout. Zítra je taky den a kdo ví, co se zase semele. Na dnešek bylo zážitků víc než je zdrávo.
Pak zapískala a slavnostně oznámila: "Tak, je odpískáno. Tento den skončil. Rozejděte se všichni v pokoji do svých postelí. Už nechci slyšet žádné připomínky ani stížnosti."
Všichni jsme se začali shlukovat na chodbě. Každý čekal, až ten druhý vyleze ze záchodu nebo z koupelny. Největší fronta byla tradičně u záchodu. Miloš opět zablokoval nejdůležitější místnost na dobrých dvacet minut a klidně si tam prozpěvoval: "Nesem vám noviny, poslouchejte ..."
Na nervózní klepání odpovídal naprosto klidně: "Obsazeno! Úřaduje se!"
Když zpěv utichl, všichni jsme poznali, že už doúřadoval a tato důležitá místnůstka bude zase přístupná i pro nás ostatní.
Šla jsem si lehnout, ale dlouho jsem nemohla usnout. V hlavě se mi znovu odvíjel celý ten den plný zážitků.
Těšila jsem se na ráno, až si zase budu moct hrát se svým pokojíčkem.
Nakonec jsem ale přece jen usnula.