Když dospělí neslyší

     Jarka znovu do školky propašovala žížalu. Ukryla ji nenápadně do kapsy Evina kabátku a špulku nití schovala do jejích bot.

   „Musíme být opatrné. Mohly by nás kontrolovat.“ svěřila se mi v obavách. Doufaly a těšily jsme se, že půjdeme na zahradu. Sluníčko si zabralo oblohu jen a jen pro sebe a lákalo ven. Zlákalo učitelky a ty přibraly i nás. Než se tak stalo, musela jsem na chvíli zabavit Evu, aby Jarka mohla přemístit žížalu. Bylo to snadné. U pupíku mám větší pihu a maminka mě často při koupání škádlila slovy: „Tady tě pokakala moucha, to musím vydrhnout rýžákem.“

  Tuto legraci jsem použila. Šla jsem k pihaté Evě a řekla: „Moucha ti pokakala nos. Běž se umýt.“

   Eva vystartovala, ale ne do umyvárny. Hnala se za mnou. Snažila jsem se kličkovat a taky neupadnout. Několikrát mě málem dohonila. Kličkovala jsem mezi převlékajícími se dětmi jako o život. Eva se hnala celá rozzuřená za mnou a řvala: „Kdo že má pokakaný nos! Sama si posraná, ty opice šilhavá, zrzavá, špinavá, šmajdavá…“

   Děti uskakovaly a Jarce nevěnovaly ani tu nejmenší pozornost. V klidu a nenápadně vytáhla z Evina kabátku žížalu a z jejich bot nitě. Učitelka si všimla chaosu mezi dětmi. Zachytila Evu za rukáv. Ta měla snahu žalovat, ale učitelka nechtěla nic slyšet a poslala ji převléct. Vklouzla jsem do svých bot a běžela za Jarkou. Ta už na mě netrpělivě čekala.

  Na dvoře školky jsme využily nepozornosti učitelek a nenápadně jsme proklouzly na pozemek jeslí. Jarka vybrala ten největší krtinec ze všech. 

  „Tady má krtek hlavní vchod,“ rozhodla. Vylovila z kapsy žížalu a podala mi ji. „Chyť ji za konce a drž ji pevně než udělám uzel,“ přikázala mi.

   Uchopila jsem žížalu za předek i zadek a nedbala na její odpor. Jarka se jí snažila pořádně uvázat. Na uzlíku to bylo znát, byl pořádný. Žížala vypadala jako by měla baťoh.

                                                 Odvážná žížala

Nedočkavě jsme ji vpustily do hlavního krtince. Jarka si lehla na bříško a já vedle ní. Dívaly jsme se za odvážnou žížalou, která se nám spěšně vzdalovala. Jarka pozvolna povolovala niť. Ta se najednou zastavila. Jarka celá nadšená zašeptala: „Vidíš, žížala číhá“.

    Dlouho se nic nedělo. Jarka ztratila trpělivost a začala žížalu přitahovat. Ale ouha, na konci niti zbylo jen očko s „baťohem". Jarka si udiveně prohlížela smyčku a rozčileně povídá: „Krtek je kradeník! On nám tu žížalu sprostě ukradl!“

   Obě jsme zdrceně zíraly do krtince. Jarka na něj přiložila ucho a chvíli poslouchala.

    „Schválně si poslechni,“ rozkázala. Umístila jsem ucho na krtinec.

Bylo tam ticho. „Nic neslyším," řekla jsem.

   „Vidíš, a to je podezřelé. Kdyby krtek mlaskal, tak bychom věděly, že naši žížalu snědl. Nebo bychom slyšely, že se perou! To není samo sebou!“ naštvaně vzala prut a začala do díry šťourat. Marně. Nevylezl ani krtek, ani žížala. Opět jsme se vracely do školky bez úspěchu, o to víc ušpiněné.

    Když maminka přišla do školky a spatřila mě, nevěděla nad čím má více bědovat. Zda nad kalhotami nebo nade mnou. Vybrala si mě.

  „Už jsi jak Miloš! Jenže on je kluk. Jsi děvče, máš nosit pentličky, mašličky ve vlasech, sukénky. Ale copak to jde s tvými koleny? Pořád je máš otlučená…“

   Jak tak maminka bědovala, pomyslela jsem si, jaké má štěstí, že má doma parádivou Zdeňku. Ta, jakmile objevila zrcadlo, pochopila k jakému účelu slouží a plně využívala jeho služeb. Než kamkoliv šla, dlouze se v něm prohlížela. Bylo jedno, jestli šla do školy, na rande, nebo králíkům na trávu. Maminka vždy hubovala, že než Zdena přinese trávu, králíci hlady chcípnou.

   Já se snažila být jako ona, čistá a voňavá. Jenže se to často nečekaně zvrtlo.

   Doma jsem se zeptala tatínka, jak se dá chytit krtek. Tatínek mi prozradil, že i kočka má problém krtka chytit. Někdy prý na něho číhá i několik hodin a bez úspěchu. Tuto informaci jsem předala Jarce. Bylo rozhodnuto. Dohodly jsme se, že nejdřív chytíme kočku a ta nám chytne krtka a pak budeme slavné. Nápad se nám zalíbil a tak jsme ho začaly realizovat. Kde vzít kočku jsem věděla. Zbývalo jen správně vše načasovat. Proto Jarka začala přemlouvat svou maminku, aby ji pustila k nám.