Jarka má štěně
Příštího rána jsem nestačila ani dojít do školky, když se mi hnala naproti Jarka v papučích a s učitelkou za zády.
„Máme štěně, Věrko, máme štěně!“ vesele kolem mě poskakovala a hubující učitelku nevnímala.
„Je takové…“ a ukázala gestem rybáře, který představuje svůj úlovek. V zápětí se přitočila k mé mamince a jedním dechem pravila: „Paní maminko, že pustíte Věrku v neděli se podívat k nám domů na naše štěně. Vašek ji přivede i odvede, Vašek je už velký, chodí do školy a dohlédne na nás. Já už jsem s ním mluvila a moje mamka se na Věrku moc těší, náš dědeček také, protože ještě nikdy neviděl mou nejlepší kamarádku…“
Při slovech „nejlepší kamarádku“ mě objala tak prudce, že jsme málem obě upadly. Otočila jsem se k mamince a prosila, ať mě pustí k Jarce. Velice jsem chtěla vidět i své štěně.
Maminka svolila se slovy: „Co mám s váma dělat?“ Milovala jsem svou maminku, jindy jsem ji milovala také, ale teď úplně nejvíc. V šatně se Jarka nadšením celá bez sebe nabídla, že mě převleče, že to umí. A opravdu. Než to dořekla, neměla jsem svetřík ani boty. Ani jsem se nenadála a nasazovala mi papuče, sice obráceně, ale protože to nebylo důležité, tak mi to nevadilo.
Protože to nebylo důležité, nevadilo mi to.
Od chvíle, co jsem věděla, že v neděli mohu jít k Jarce, začaly se dny strašně táhnout. Doma jsem neměla stání, tak moc jsem se těšila. Ještě, že Miloš dokázal tyto dny jaksepatří zpestřit.
Bylo už k večeru a ještě nebyl doma. Nechal si ujít i večeři, což nepatřilo k jeho běžným zvykům. Objevil se ve dveřích v devět. Když spatřil výraz maminky, pochopil, že je zle. Chtěl ji ochotně vyložit své zdržení, ale v rodičích nenašel toho dne ochotné posluchače.
„Maminko, já ti to vysvětlím…“ naříkal předem.
„Ne, já ti to vysvětlím!!“ prohlásila maminka, popadla klepáč a „vysvětlila“ na jeho zadku, kdy se chodí domů. Miloš nestačil objasnit, že zrovna dnes se mu naskytla příležitost sledovat, jak z kostela sundávají porouchané hodiny. Tohle si nemohl nechat ujít, byl technický typ a nemohl za to. Maminka zase byla ženou činu. Také za to nemohla, a tak nikdy nelenila, pokud šlo o naši výchovu.
Vysvětlování asi nebylo náležitě pádné, nebo ho možná Miloš špatně pochopil, protože druhý den přišel opět pozdě. Opravené hodiny totiž dávali zase zpět na věž, a tak se do půl desáté večerní opět zdržel. Kdo se ale nezdržel byla maminka. Znovu bylo slyšet:
„Maminko, já ti to vysvětlím…!!!“
„Teď vysvětluji já..!!!“
Maminka byla ženou činu, nemohla za to