Sníh
Čerstvě napadaný sníh křupal pod nohama. Děti z celého širokého okolí se začaly rojit v blízkosti našeho domu. Lákaly je dva kopce v našem sousedství. Jeden vedl k našemu domu, druhý od něj. Oba byly prudké, ale jeden z nich byl delší a také oblíbenější. I já s Jarkou jsme na něj chodily.
Já měla jen málo příležitostí sáňkovat, protože naše rodinné sáně většinou okupoval Miloš. Byl rychlejší a hlavně silnější. Prostě byla jsem chudé dítě chudých rodičů a ještě bez saní. Naštěstí Jarka byla silnější než Pepík a sáňky si vždy vybojovala. Se starším bratrem Vaškem bojovat nemusela, měl své vlastnoručně vyrobené bruslosáňky. I to byl důvod, proč vždy doprovázel Jarku na "náš" kopec. Jeho zimní vozidlo bylo vytvořeno ze dvou silných prken, přišroubovaných do tvaru písmene T. Na kraje prken zespodu Vašek namontoval brusle a shora přibil polštáře, aby si ochránil sedinku. Vozítko řídil nohama - zapíral je do předního prkna, které sloužilo jako volant. Své bruslosáňky pokřtil "Kulový blesk". Jméno jim sedělo dokonale. "Kulový blesk" sjížděl každý kopec bleskurychle a Vaškovy smyky byly široko daleko proslulé. Rychlejší sáně nikdo neměl a Vašek byl na svůj výtvor náležitě hrdý.
"Kulový blesk" měl jen jednu vadu - často z něj vypadávaly šroubky a matice. S Jarkou jsme je ochotně hledaly ve sněhu a tajně doufaly, že Vašek snahu ocení a bruslosáňky nám půjčí. Jenže Vašek měl náhradních šroubků plné kapsy a o půjčce nemohlo být ani řeč. Jarka to však nevzdávala. Kde mohla, tam ho týrala svým škemráním. Vašek se snažil ze všech sil odolávat Jarčiným návrhům.
Jenže Jarka byla nezmar a "ne" pro ni nebyla konečná odpověď. Nakonec se ukázala vytrvalejší než Vašek. Pod tíhou jejích proseb po čase rezignoval a v zoufalství jí dovolil jednu jízdu.
Jarka byla nadšením celá bez sebe. Rychle nasedla na "Kulový blesk", než si to Vašek rozmyslí. Já jet nemohla - tohle vozítko bylo jen pro jednoho.
Jarka se zapřela nohama, Vašek ji lehce postrčil a jízda začala. "Kulový blesk", se rychle rozjel a jeho rychlost stále rostla a s ní sílil i Jarčin křik. Nerovný a prudký svah ji náhle katapultoval. Ta vzdušnou čarou předběhla bruslosáňky a dopadla přesně do jejich jízdní dráhy a ty ji ihned přejely.
Vašek se vyděsil a upaloval, co mu síly stačily, k Jarce. Také jsem za ní spěchala - nejdřív po nohou, pak po břiše. Cítila jsem, jak se knoflíky snaží brzdit, ale na prudkém, hladkém kopci neměly šanci.
Najednou mě někdo chytil za límec. Postavil mě na nohy. Neviděla jsem, kdo to byl. Obličej jsem měla celý zasněžený. Sníh mi zalepil oči. Odhodila jsem zasněžené rukavice a prsty si začala odstraňovat sníh z očí.
Konečně jsem prohlédla. Přede mnou stál kluk. Byl o dvě hlavy vyšší než já. Neměl čepici ani šálu a jeho kamarádi na něj volali: "Kájo!"
"Chytil jsem tuleně!" chlubil se Kája svým kamarádům.
Stála jsem celá zkoprnělá. Úplně jsem zapomněla na Jarku, Vaška i Kubu. Svět se změnil v okamžiku.
To už u mě stála Jarka a třásla mnou.
"Viděla jsi to? To bylo něco, viď? Vašek spadl, asi má něco s rukou," hlásila nadšeně.
Nevěděla jsem, co jsem vlastně viděla a co ne. Vašek se belhal na kopec a táhl za sebou bruslosáňky. Zuby měl zatnuté bolestí i vztekem. Zato Jarka byla jízdou nadšená a chtěla jet znovu.
Mně to bylo v tu chvíli celkem jedno. Sledovala jsem Káju, jak si nasazuje lyže a sjíždí kopec. Lyže mu velice slušely.
Vašek se zatím snažil jednou rukou naložit "kulový blesk" na sáně a chystal se jít domů - samozřejmě s Jarkou. Té se ale domů nechtělo a začala fňukat. Toužila se svést ještě jednou. Naposled.
Byla plná dojmů, já ostatně také. Byly sice jiné, ale stejně silné.
Vašek chvíli Jarku přemlouval, ale pak to vzdal a použil pádnější argumenty. Dva pohlavky ji rychle přesvědčily a já osiřela.
Domů jsem ale nešla. Ukryla jsem se na naší zahradě za strom a nepozorovaně pozorovala Káju. Vydrželo mi to až do večera. Teprve když Kája odešel, vydala jsem se domů i já - celá promrzlá.
Nevadilo mi, že maminka hubuje, že jsem jako rampouch, že mám mokré rukavice a promočené boty a že z toho budu mít rýmu a kašel. Bylo mi to jedno. Klidně bych brala i svrab s neštovicemi.
Byla jsem šťastná, že jsem poznala Káju.
