Jak správně podemlít oči
Ráno jsem čile vyskočila z postele. Těšila jsem se na Jarku. Cestou do školky jsem se zeptala maminky, zda mi může voda z potoka vytlačit oči z důlků.
"Kdo ti řekl takovou kravovinu? Zase Jarka, že?"
"Ne, to mi řekla babička,"
"Další rozumbrada," řekla maminka a dál se nehodlala tímto tématem zabývat.
Nezbylo mi nic jiného než počkat, až mi to Jarka vysvětlí.
Jarku, na rozdíl od maminky, problém zaujal. Musela jsem jí zazpívat tu písničku, aby měla všechny dostupné informace.
A tak jsem zpívala:
"Holka modrooká, nesedávej u potoka,
holka modrooká, nesedávej tam,
v potoce se voda točí,
podemele tvoje oči,
holka modrooká, nesedávej tam,
"Víš, je to nějaké divné. Modré oči máš. Musíme to vyzkoušet. Vím, kde se točí voda," rozhodla Jarka a zatáhla mě do koupelny. Měla jsem trochu obavu. Jarka mě uklidnila: "Neboj, nic to nebude, ale zkusit se to musí! Pak se uvidí!"
Rozhodla jsem se, že nebudu žádná srala pekařova, a nechala si strčit hlavu do záchodové mísy. Jarka pohotově spláchla. Jak se voda točí, jsem sice neviděla, ale dobře ji slyšela. Po chvíli jsem hlavu z mísy vytáhla a Jarka mi zkontrolovala oči.
"Nic s nimi nemáš! Zkusíme to ještě jednou!"
To už jsme nestihly. Ve dveřích se objevila učitelka. Spráskla ruky a spustila křik: "To svět neviděl! Já se z vás jednou pominu! Copak mám na hlídání jen vás dvě?" Vzala ručník a dost nešetrně mi jím začala třít hlavu.
Jarka se sice snažila všechno vysvětlit, ale marně. Učitelku evidentně problém s podemletýma očima netrápil.
"To je strašné! Copak si nemůžete hrát jako ostatní děti?!" láteřila. Uklidnila se teprve tehdy, když nás obě postavila do kouta. Samozřejmě každou zvlášť.
"Zase jeden zbytečně promarněný den," konstatovala Jarka. Souhlasila jsem. Obě jsme usoudily, že podemleté oči jsou blbina, kterou se už nebudeme zdržovat. Nás dvě čekaly důležitější věci. Domluvily jsme se, že v sobotu Jarka přijde k nám a založíme cirkus. A taky se musíme spolu pořádně poradit, jak na krtka.
Když pro mě přišla maminka, paní učitelka na mě žalovala. Nevěděla jsem, jak mám vysvětlit mamince, že nezlobím a že šlo jen o omyl. Stejně to bylo jedno. Maminka mě neposlouchala. Už byla rozhodnutá - prý jsem darebák. To mě zabolelo víc než pár pohlavků.
Doma byl tatínek pořád zamlklý. Na otázky neodpovídal, a když už, tak jen jedním slovem. Maminka byla v ráži, vybuchla a rázně řekla: "Můžeš být rád, že babička nezburcovala celou vesnici, aby utvořili rojnici a šli tě hledat. No, nedívej se tak! Moc nechybělo!"
"Maminku nutila, aby tě šla nahlásit na policii," vložil se do debaty Miloš.
Teprve tehdy tatínkovi došlo, čím si musela maminka s babičkou projít. To ho obměkčilo a začal komunikovat.
Za to mě do řeči nebylo. Jediná Jarka mi rozuměla.
