Ryngle
Opět byla Jarka u nás. Hned se šla podívat na brouky. Ve sklence zbyl jen jeden. Byl bez tykadel, chyběly mu některé nohy a celkově byl úplný invalida. Jarka byla zklamaná. Chvíli se dívala do sklenice, pak ji i s broukem vysypala a řekl: "Musíme ho vyvenčit."
Než jsme se vzpamatovaly, brouk ožil a čile se odpajdal pryč.
Jarka si povzdychla: "Pitomí brouci! Mohli být slavní!"
Sedly jsme si na lavičku a Jarku zaujal náš strom, obsypaný ovocem, i když ho tatínek chvíli očesával. Probíhalo to takhle:
Maminka v kuchyni zadělávala těsto. Tatínek se mezitím pomalu převlékal do montérek. Velmi zdlouhavě si vybíral tašku, do které bude ryngle sbírat. Potom stejně zdlouhavě vybíral koš, do něhož bude nasbírané ryngle z tašky přesypávat. Všechno dělal důkladně, s rozvahou a hlavně pomalu. Mamince už zadělané těsto vesele kynulo, ale tatínek se ke stromu ještě ani nepřiblížil. V klidu a pečlivě si čistil brýle.
Maminka začala tatínka popohánět.
"Už máš nasbírané ryngle? Čekám jen na ně,"
Tatínek mezitím odcházel na toaletu.
"Nehoň mě, ještě musím na záchod. Nepolezu dolů jen proto, že jsem předtím nebyl,"
"Chtěla jsem jen deset rynglí do buchty, " řekla netrpělivě maminka.
"Kvůli deseti rynglím na strom nepolezu. Když už budu na stromě, oberu ho celý. Můžeš dát košík rynglí sousedce za ty buchty," rozhodl tatínek.
Maminka jen pokrčila rameny, zamumlala, že raději měla na strom poslat Miloše, a zavřela se do kuchyně.
Tatínek, přepásaný taškou, vylezl na strom, spadl a šel domů. Na chodbě se potkal s čekající maminkou.
"Máš ryngle?" zeptala se netrpělivě.
Tatínek zamumlal něco, čemu jsem nerozuměla, a odešel do koupelny. Zamkl se v ní a dlouho nevycházel. Maminka pochopila, podala mi košík a poslala mě posbírat spadané ryngle. Bylo jich hodně, košík nestačil. Některé byly otlučené míň něž tatínek, i když spadly ze stejné výšky jak on.
Maminka z nich upekla buchtu, která všem chutnala. Jen tatínek ji nechtěl ani vidět.
"Jen si vezmi, je dobrá a nemůže za to, že jsi takový nešikovný," pobízela ho maminka. Marně. Tatínek se buchty ani nedotkl.
Na stromě zůstalo ještě spoustu ovoce. Teď se to hodilo. S Jarkou jsme se rozhodly, že na něj vylezeme a pár rynglí si otrháme. Jarka vylezla hbitě do koruny stromu a pustila se obírání. Já za ní lezla pomalu a opatrně. Jarka mi s plnou pusou radila a střílela po mě peckami - vždy se trefila. Byla vytrénovaná, jak pořád střílela po Pepíkovi. Konečně jsme byly zase spolu. Seděly jsme vedle sebe, baštily a střílely peckami po kočkách a slepicích. Bylo nám fajn a nic nám nescházelo, až do chvíle, kdy jsem natáhla ruku po ryngli a nevšimla si, že ji už okusuje vosa. Ta se naštvala a začala kolem nás nepřátelsky kroužit. Začaly jsme obě šermovat rukama. K vose se přidaly další.
Jarka na mě křikla: "Letos je velká úroda vos, všimla sis?" a hbitě slézala ze stromu.
Já nebyla dostatečně rychlá ani šikovná. Visela jsem na větvi a neodvážila jsem se pustit. Děsila mě hloubka pode mnou.
"Nemůžu dolů!" křičela jsem.
"Nemůžeš dolů, protože se držíš! Seskoč, ať tě nepoštípou. Už jsi skoro na zemi!"
Pustila jsem se - déle bych se stejně neudržela. Spadla jsem do trávy mezi shnilé ryngle. Ucítila jsem nepříjemné vlhko na zadečku. Jarka mě se zájmem sledovala.
"No vidíš nic to nebylo,"
"Mám mokrý zadek, není to vidět?" starala jsem se.
"Je, ale to nevadí. Já ti to vysuším," řekla Jarka. Vytrhla trs trávy a začala mi s ním třít zadek.
"No, z nejhoršího je to venku. Až to uschne, nebude to vůbec vidět,"
V tom se zmýlila. Flek zůstal i po uschnutí a navíc měl nepěknou barvu. Nechtěla jsem kalhoty nosit. Snažila jsem se mamince vysvětlit, že v nich vypadám, jako bych se pokakala, a děti se mi budou smát. Maminka mé oprávněné obavy vzala na lehkou váhu: "Tak jim řekneš, že je to flek. Nemáš jezdit prdelí po trávě! Kvůli jednomu fleku kalhoty nevyhodím!"
Byla jsem nešťastná. Děti se mi smály: "Posraná! Posraná! Věrka je posraná!"
"To je flek!" snažila jsem se to uvést na pravou míru.
"Však jo, máš flek od hovna" vykřikovaly a zacpávaly si nosy.
Naštěstí měla Jarka skvělý nápad, jak se fleku zbavit. Opět jsme přelezly přes plot do jeslí. Nikým nepozorovaná jsem si sundala kalhoty a podala je Jarce. Ta vzala kus cihly a snažila se flek zamalovat. Flek opravdu zmizel, jen ho vystřídala díra. Jarce to nevadilo a třela kalhoty dál. Nakonec žlutozelený flek zmizel úplně - ale s ním i kalhoty na zadečku.
Jarka byla s prací spokojená. Já také. Maminka ovšem vůbec. Zhrozila se - kalhoty měly díru přes celý zadek.
"Co jsi zase dělala? To už nejde ani zašít," zlobila se.
To mě potěšilo. Maminka vzala kalhoty a hodila je do nejbližšího popeláku.
Šťastný to den!
