Zahradníčky. Jsme sestřičky
Maminka se rozhodla, že má kolena ochrání a ušila mi zahradníčky. Zeptala jsem se, jestli i v zahradničkách musím dávat pozor na kolena.
„To ti nestačilo? Podívej se na ně! Vždyť máš místo jablek kompot!“
Se zájmem jsem si kolena prohlížela.
„Kde mám jabka?“ zajímalo mě.
„V kolenou, tomu se říká jabka,“
„Kde mají stopku?“ nechápala jsem.
„Nikde, jsou to jabka bez stopek. Běž si hrát ven a nechoď ke králíkovi," ukončila maminka moje pátrání po jablkách.
Ve školce jsem se Jarce pochlubila, že mám v kolenou jabka. Jarka je chtěla vidět. Sundala jsem zahradníky a Jarka si dlouho prohlížela má dotlučená kolena, potom si sundala své punčocháče a porovnávala svá kolena s mými.
„Myslím, že mám taky jabka. Možná, že jsme sestry, mamka mi už několikrát říkala, že mě asi v porodnici vyměnili.“
Pak jsme šly k ostatním dětem a Jarka kulhala stejně jako já, aby mi nebylo smutno.
Zahradníky se líbily všem dětem, hlavně mi záviděly tři kapsy. Největší kapsa byla vpředu na bříšku. Maminka mi řekla, že je to kapsa na kapesník, protože je nejblíže nosu, další kapsičky prý mám na různé věci.
Zamilovala jsem si své kalhotky, jen mě zlobily jejich kšandy. Stále mi klouzaly z ramínek a skoro pokaždé jsem si je namočila do záchodové mísy. Dokonce jsem si je i počůrala, což bylo nemilé. Dokázala jsem si však poradit. V umyvárně jsem kšandy přeprala, vyždímala v ručičkách, ale nezapínala je, protože studily.
Za chvilku si učitelka všimla mých nedostatků v garderobě a pravila: „Už jsi velká, zapnout knoflík přece umíš? Nemusíš chodit vzadu s ocáskem.“
„Zapnout knoflík umím. Jenže mi kšandy spadly do záchodu a teď je suším.“
Učitelce mé vysvětlení stačilo, pustila moje kšandy a nechala mě být. Jarka navrhla, ať si dám kšandy do kalhot. Byl to bezva nápad. Kalhotky mi nepadaly poněvadž v pase měly gumu. Bohužel překážel přední díl, který mi bezúčelně visel na bříšku a z jeho kapsy stále vypadával kapesník. Nechtěla jsem ho ztratit, proto jsem si ho zastrčila do nohavičky, která byla na gumu.
Po chvíli se o mě začala učitelka znovu zajímat: „Co ti to vylézá z kalhot?“ a vytáhla můj kapesníček. Tvářila se nechápavě: „Proč máš kapesník v nohavici a ne v kapsičce?“
„Protože kšandy zlobily. Stále mi padaly do záchodu, tak jsem je zrušila. Teď mi nefunguje kapsička na kapesník. Pořád z ní vypadává,“ vysvětlovala jsem.
„Máš přece ještě další kapsičky,“ povzdychla si učitelka.
Věděla jsem o nich.
„Maminka mi řekla, že jsou na jiné věci,“ trpělivě jsem vysvětlovala.
„Na které?“ vyptávala se učitelka stejně trpělivě.
„To nevím, to mi maminka neříkala,“ pokrčila jsem bezradně ramínky.
„Tak teď tam bude bydlet kapesník.“ rozhodla učitelka.
Souhlasila jsem. Přece jen kapsička na boku je blíže nosu než nohavice. Když pro mě přišla maminka do školky, učitelka jí něco říkala. Nevím, co to bylo, ale hned jak jsme došly domů, maminka ustřihla všem mým zahradníčkům šle i přední díl s kapsičkou. Podívala se na mě a řekla: „Tak, měla jsi zahradníčky a teď máš tepláčky.“
Zaradovala jsem se nad touto nenadálou změnou.
