Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tatínkovo krédo: Co se v mládi naučíš, ...

   Sem tam nás hlídal i otec. Vlastně on ani tak nehlídal, spíše neúnavně vychovával a vedl nás k samostatnosti. Jen co maminka vytáhla paty z domu a my, děti zůstaly tatínkovi na krku, problémy nedaly na sebe dlouho čekat.

  Maminka musela na schůzi. Tatínek se v klidu věnoval kouření. Já se věnovala zuřivému lomcování postýlkou a Zdeňka dostala žízeň. Miloš pochopitelně také. Žízniví šli za tatínkem.

    „Tak uvař čaj!“ přikázal Zdeňce.

   Tuto práci dělala Zdeňka poprvé. Moc o přípravě čaje nevěděla, avšak přece jen něco málo odkoukala od maminky. Nicméně musela improvizovat. Vzala velikou konvici a napustila do ní vody, co se vešlo. Potom do konvice vsypala celou krabici čaje a postavila ji na pec. Po chvíli začala konvice plivat vodu i čaj kolem sebe. Podivný zvuk jdoucí z kuchyně přilákal tatínka. Zděsil se a naštval zároveň. Poznamenán pětiletým koncentrákem, nenáviděl jakékoliv plýtvání.

 „Tak, co jste si uvařili, to si i vypijete!“ pronesl rozhněvaně. Posadil nebohou Zdeňku a Miloše ke stolu, dal jim hrnky, nalil čaj černý jak botu a poručil jim ho pít, dokud konvice nebude prázdná. Naštěstí maminka brzy doschůzovala a obě děti vysvobodila. Konvici s čajem okamžitě vylila a tatínkovi v zápětí vyčinila.

  „Takový velký a nemáš rozum! Kdyby to vypili, tak letos ani neusnou ani se nevys…! Vždyť ten čaj by zastavil i rychlík!“ Tatínek od pití čaje upustil, maminčin argument byl přesvědčivý.

  caj.jpg

                        Čaj který zastaví i rychlík