Vždyť jsme děti
Ráno mě pořád mrzelo, že jsem pro maminku darebák. Byla jsem z toho smutná. Ve školce jsem si sedla ke stolečku a hleděla do prázdna. Po chvíli přišla do školky Jarka. Šla ke mě. Prudce jsem ji objala. Chvíli jsme stály v objetí a mě se draly slzy do očí.
"Co blbneš?" zeptala se mě.
"Neblbnu, jsem smutná,"
"Proč?" zajímalo ji.
"Tobě maminka nevynadala?" zeptala jsem se udiveně.
"Ne, proč by měla?" nechápala Jarka.
"Přece proto, že jsme zkoušely podemlet oči,"
Jarka se rozesmála na celé kolo. "Maminka řekla, že jsem dítě a že se mám vyblbnout teď, ať neblbnu na stará kolena,"
Zkoprněla jsem. Jarka do mě vesele šťouchla loktem a zvolala mi do obličeje: "Jsme děti! Můžeme blbnout!"
Rozesmála jsem se také. Jako zázrakem ze mě spadla všechna tíha a už mě nic netrápilo.
"Myslíš, že budeme mít stará kolena?" starala jsem se.
Jarka se zarazila.
"Možné to je," připustila.
Pro jistotu jsme si kolena zkontrolovaly. Už jsem dlouho neupadla, a tak jsem měla kolínka stejně hezká jako Jarka. Byly jsme spokojené.
Ten den bylo hezky, a tak nás učitelky vypustily na zahradu. Jarka si vzala kyblík na bábovičky a řekla, že už přišla na to, jak krtka chytneme. Vašek jí prozradil, že krtek nežije jen v jednom krtinci, ale že jich má víc a jsou propojeny tunelem, takže má víc východů. Proto je těžké ho chytit.
"Všechny jeho východy ucpeme kamenem. Necháme mu jen dva krtince. U jednoho budeš čekat s kyblíkem. Do druhého zařvu. Krtek se lekne, vyběhne a ty ho chytíš do kyblíku,"
Zaradovala jsem se. Konečně chytneme krtka a budeme slavné!
Nepozorovaně jsme se vplížily na zahradu jeslí. Začaly jsme sbírat kameny a ucpávat jimi krtince. Já jsem si připravila kyblík. Jarka z pěstiček utvořila trumpetu, jeden konec trumpety přiložila na krtinec a do druhého z plných plic zatroubila: "Traaaadaaaaa!"
Nic. Krtek nevylezl. Jarka to nevzdávala a troubila dál. Bezvýsledně.
"On je snad hluchý!" rozčílila se a začala do krtince kopat. Ani to nepomohlo, jen si zašpinila boty.
Jarka bezmocně rozhodila rukama.
"Třeba je fakt hluchý," namítala jsem.
"A nebo vylezl tajným východem," přemítala Jarka.
Rozhlížely jsme se po okolí, kde by ještě mohl mít východ.
"Toho už nechytíme! Určitě upaloval," prohlásila Jarka vítězně.
Když si pro mě přišla maminka a uviděla moje tepláčky, hned začala hubovat.
"Co jsi to zase vyváděla!" zlobila se.
"Jsem dítě. Musím blbnout, než mi zestárnou kolena," řekla jsem odvážně.
Maminka se zarazila. Přestala hubovat a doma toho taky moc nenamluvila.
Asi pochopila, že jsem ještě stále dítě.
