Hledá se tatínek
Ráno hned jakmile jsem otevřela oči, zkontrolovala jsem pohledem, zda ještě všichni spí. Postele maminky a tatínka byly prázdné. Zdenka i Miloš ještě spali. Potichu jsem se oblékla, vzala vozítko a šla dolů do kuchyně.
Maminka mi připravila snídani. Dědeček už snídal svou meltu do které si namáčel starý chleba, který pak lžičkou z hrnu lovil. Maminka vypadala ustaraně. Babička také.
"Miloš ještě spí?" zeptala se babička. Přikývla jsem.
"A Zdena?"
Zase jsem přikývla.
Babička koukla na budík a nakrabatila čelo.
"Kde je tatínek," zajímalo mě.
"Šel na hřiby," prozradila babička a hned dodala: "To je nápad, teď jít do lesa!"
"Stejně houby najde," řekla naštvaně maminka.
Za chvilku přišla Zdenka. Opláchla si obličej a začala se malovat.
"Ty někam jdeš?" zajímala se babička.
"Ne, jen chci vypadat hezky. Co kdyby si pro mě přijel princ na bílém koni," odpověděla ležérně.
Představila jsem si bílého koně se smutnýma očima. Nechápala jsem proč si přeje prince se smutným zvířetem, když si může přát prince s veselým pejskem.
Venku se snášela hustá mlha. Pokaždé, když se maminka podívala z okna, povzdychla si.
Ono se to vybere, kolem desáté už bude svítit sluníčko," utěšoval maminku dědeček.
Měl pravdu. Najednou se mlha protrhla, začala klesat, sluníčko se vyhouplo na oblohu a Miloš se objevil v kuchyni. Hned zasedl ke stolu a pustil se s chutí do jídla. Taky se zajímal kde je tatínek. Když se dozvěděl, že šel na hřiby a nejspíš tam někam do rokle, aniž by věděl kde to je, znejistěl.
"Proč mě taťka nevzbudil? Šel bych s ním," řekl zachmuřeně.
"Taky jsem to taťkovi navrhla, ale on řekl, že to najde, že není malý a doprovod nepotřebuje," řekla maminka a povzdychla si.
Miloš navrhnul, že uvaří oběd a maminka ať si odpočine.
"Co? Ty chceš vařit?!" nevěřícně zvolala babička.
"Proč bych nemohl? Doma občas taky vařím, že mami," řekl Miloš a maminka přikývla. Babička nevěřícně kroutila hlavou.
"Co máš v plánu vařit?" zeptal se maminky.
"Vepřové na kmíně s kolínky," odpověděla maminka.
Miloš si nadšeně mlasknul: "To mám rád!" hned se svižně hrnul ke kredenci. Babička stejně svižně mu byla v patách.
"Babičko, klidně si sedněte, teď vaří šéfkuchař!" řekl Miloš a už přistrkoval babičce židli.
Miloš se nenechal babičkou znervóznit. Vytáhl z kredence hrnce, které se mu hodily a její protesty bral na lehkou váhu. Když babička bránila hrnec s tím, že to je hrnec na brambory, ležérně na to odpověděl: "Když zvládne uvařit brambory, vyzkoušíme zda umí uvařit i nudle,"
Když maminka viděla, že si Miloš umí s babičkou hravě poradit, vydala se se mnou na procházku. Vzala jsem si sebou vozítko a vyrazily jsme.
"Maminko, ukážeš mi přejetou žábu nebo ježka?" zaprosila jsem. maminka se zarazila a udiveně se zeptala: "Nač chceš vidět přejeté zvířátko?"
Vysvětlila jsem, že potřebuji vidět jak budu vypadat až mě auto přejede na placku. Maminka mě pohladila po vlasech, pokývala hlavou a pravila: "To víš, že jo,"
Šly jsme vesnicí a maminka obcházela domky blízko lesa. V každém domku se ptala, zda viděli štíhlého chlapa s košíkem a atlasem hub pod paží. Nikdo ho neviděl. Maminka byla stále víc a víc ustaraná. Do chalupy jsme dorazily těsně před obědem.
"Už je tu Alfons?" ptala se hned jak jsme vešly do kuchyně.
"Ne," zazněla odpověď od všech najednou.
Oběd byl skvělý. Když si Miloš už potřetí přidával, babička se zhrozila.
"To přece nemůžeš sníst i když jsi ve vyvinu,"
"Babi, vždyť ty nudle jsou dutý," odpověděl klidně a s chutí se pustil do jídla.
Maminka po obědě myla nádobí a Zdenka jí pomáhala. Babička mě vzala na procházku. Zaradovala jsem se, vzala si vozítko a šly jsme. Babička taky zvolila trasu kolem domků blízko lesa. Její pátrání po tatínkovi bylo důkladnější. V každém stavení se ptala, zda náhodou kolem nešel Alfons a taky udala jeho přesný popis a taky vyzvídala, zda někdo z jejich rodiny nešel do lesa na hřiby nebo na klestí. Její pátráni bylo taky bezvýsledné. O tatínkovi nikdo nevěděl a na přejetou žábu nebo ježka jsme taky nenarazily.
Když jsme se vrátily do chalupy, snažila se babička maminku přinutit, aby šla na policii ohlásit zmizení tatínka.
"Babičko, on se určitě vrátí, jen mám obavu, že se nestihne vrátit včas a my budeme muset odjet bez něj,"
"To jako, že na něj nepočkáte?" zhrozila se babička.
"Počkali bychom, ale vlak nepočká. Zdenka a Miloš musí do školy a já do práce,"
"Alfons ani neobědval," lamentovala babička.
"Moje vina to není," řekla maminka a šla nahoru do světničky uklidit a sbalit naše věci.
Babička chodila od okna k oknu, občas vyšla před dům. I když hlídala pozorně, tatínek se vrátil nezpozorován. Najednou stál v kuchyni. Byl promočen do půl pasu, unaven a s prázdným košíkem. Maminka ho poslala převléct už do cestovního a ohřívala mu oběd. Na všech bylo vidět jak se jim ulevilo. Po obědě už moc času nebylo. Všichni jsme se rozloučili s babičkou a dědečkem a šli na zastávku autobusu.
Na zastávce už stálo několik lidí, všichni se na nás usmívali.
"Tak vidíte, že se neztratil," řekla jedna z čekajících.
"Někdo se ztratil?" zajímal se tatínek
"To neřeš," odpověděla maminka.
Když už třetí člověk, který šel okolo a dokonce i řidič autobusu řekl tuto větu, došlo tatínkovi, že je řeč o něm. Zachmuřil se. Tatínek nikdy moc nemluvil, ale tentokrát byl ještě více zamlklejší než obvykle. Ani doma s ním nebyla řeč. Marně mu maminka vysvětlovala, že o něj měli všichni velký strach.
