Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hudba sbližuje

    Druhého dne maminka našla sílu a opět požádala Miloše o žákovskou knížku. Opatrně ji otevřela, ale než začala číst, posadila se. Chvíli váhala a pak ji podala tatínkovi s prosbou: „Přečti to raději ty. Nějak mi není dobře. Mám slabé srdce a nervy. Vždycky mě to tak rozruší,“

Tatínek žákovskou odvážně otevřel a četl: „Váš syn ohrožoval spolužáky pravítkem. Váš syn opětovně vyhodil houbu z okna. Žádáme náhradu.“ 

   „To bylo minule, co je nového mi přečti,“ požádala maminka.

   „Vždyť ti to čtu! Je tam dnešní datum.“

   „S tou houbou jsem to četla ve středu,“ namítala maminka.

  „Souhlasí, ve středu vyhodil houbu z okna a dnes opět!“ zvýšil hlas tatínek.

  „To není možné…?!“ nevěřícně vykřikla maminka, uchopila žákovskou a zahleděla se do ní.

   „To není žákovská, to je horor na pokračování!“ vykřikla a nahlas přečetla poslední poznámku: „Přineste peníze na zasklení obrazu Jána Ámose Komenského.“

Povzdechla si, podívala se na Miloše stojícího uprostřed pokoje jako hromádka neštěstí.

                                  milos-nevinatko.png            

   Maminka se však oklamat nedala a nelítostně pokračovala: „Kdyby tě chudák Komenský znal, nenapsal by „Škola hrou“, ale napsal by: „Řezat, řezat a zase řezat!“. Z tebe by dostal infarkt i Makarenko! Proč mám pořád chodit do školy a žehlit tvoje průšvihy! Chodím tam já nebo ty?! Neuplyne týden, abych do školy nemusela. Jsem tam tak často, že mě školník považuje za učitelku!“

   Miloš ani nedýchal. Čím více maminka láteřila, tím nevinněji se tvářil. Stál tichý a pokorný, jako by neuměl do pěti napočítat. Maminka pokračovala dívajíc se na svého nezdárného syna, „Na mě ten tvůj nevinný kukuč neplatí! Kdyby tě člověk neznal, tak by ti dal poslední korunu! Jenže já tě znám, takže ti dám par pohlavků!“ ohnala se a rukou plácla Miloše.

   „Do hlavy ne! Bude hloupý,“ zaprotestoval tatínek.

  „Hloupější už být nemůže!“ řekla maminka a uštědřila Milošovi takový pohlavek, až mu vyletěl sopel z nosu. Miloš si ho pohotově utřel do rukávu. Maminka to hned okomentovala: „Ještě dva pohlavky a budeš mít po rýmě! Podívej, jaké nosíš známky! Matika pět! Čeština čtyři mínus! Copak se nemůžeš více snažit?! Počty ti nejdou, česky neumíš a blbosti jsou tvůj koníček! Po kom jsi? Dědeček inteligentní, tatínek studovaný, maminku máš chytrou a ty? Vždyť vůbec nepasuješ do naši rodiny! Na domluvu nedáš, řemen na tebe neplatí, proto se budeš učit hrát na nějaký hudební nástroj. Hudba zkulturňuje duši a sbližuje národy!“

   Ač se to Milošovi dvakrát nezamlouvalo, smířit se s tím musel a tak byl zapsán do houslí. 

   Od toho dne Miloš denně týral housle i nás. Maminka na skřípavé zvuky nedala.

  „Co Miloš cvičí, nezdržují se v okolí myši,“ libovala si.

   Ani my jsme se v blízkosti hrajícího Miloše zbytečně nezdržovali. Zdeňka přece jen jednou nevydržela skřípající pazvuky houslí a vztekle mu je vytrhla z rukou. V Milošových očích zahrála světýlka štěstí, svitla mu naděje, která vzápětí zhasla. Zdenka nerozšlapala housle, jak doufal, ale s láskou je přivinula ke krku a zahrála bez obtíží „Kolíne, Kolíne“, potom mu je vrátila.                  

   „Tak se hraje!“ vykřikla a utekla dřív než se Miloš pustil zase do vrzání. 

 Teď měl Miloš méně času na kamaráda Honzu Konvičného, o to intenzivněji se s ním přátelil. Miloš s Honzou začali být ještě více ostražití než doposud. Aby se na ně nic neprozradilo, raději chodili daleko, kde je nikdo neznal a nemohl je identifikovat a případně na ně donášet.

   Miloš byl jak pravý partyzán, mlčel a o své zážitky se nedělil. Jen jednou se mě zeptal: „Dokážeš běžet a točit holí nad hlavou? Že to nesvedeš?“

   Opravdu mi to nešlo.

  „Vidíš, a takový scvrklý stařík to dokázal. Ale třešně měl dobré,“ oblízl se blaženě Miloš.

deda-s-hulkou.png

                                     O své zážitky se nedělil

 

  Jediný výsledek, který tatínek u Miloše výpraskem dosáhl bylo, že se zdokonalil. Protože věděl, že se vrací domů špinavý až hanba, tak těsně před příchodem vyslal k nám na výzvědy svého kamaráda Honzu. Ten měl za úkol vysondovat, zda je tatínek doma a zjistit, kde se právě pohybuje. Honza se vždy nenápadně ptal, jestli je Miloš doma a  nápadně se rozhlížel kolem. Miloš zatím čekal na zprávy za rohem a podle situace doma se zařídil.

cihajici-milos.png

                            Miloš čekající za rožkem