Vánoce za dveřmi
Vánoce se přiblížily a tatínek přinesl domů dvě plné tašky kaprů. Ubytoval je v koupelně. Pozorovala jsem, jak se plácají v naší vaně. Když je maminka spatřila, spráskla ruce a vykřikla: "Kdo takové macky přepere! Ještě že Miloš chodí do toho juda!"
Opravdu, kapři byli pořádní. Žádné nedomrlé sardinky. Každý z pěti kaprů nevážil méně než pět kilo.
"Mami, kde se budeme koupat?" zajímalo mě hlavně kvůli Zdence. Nedokázala jsem si představit, že by se Zdenka nekoupala ráno, v poledne a večer.
"Nikde," odpověděla maminka bezstarostně.
"To budeme chodit ušmudlaní?"
"Jo, aspoň ti bude tepleji. Kdo se neokoupal doteď, má prostě smůlu. Letos už se neokoupe."
"A jak dlouho?" vyzvídala jsem dál.
"Nestrachuj se, špína od pěti centimetrů odpadne sama," uklidnila mě.
Těšila jsem se, až tu novinu oznámím Zdence. Byla jsem zvědavá na její reakci. Zdenka svou neustálou čistostí silně připomínala Silvestra - mého hrdinu z knížečky "O Silvestrovi".
Silvestr byl neobyčejný chlapec. Příšerně čistotný a nezvykle slušný. Dvacetkrát denně si myl uši, krk i zuby. Desetkrát denně se sprchoval a nesčetněkrát se převlékal. Čistotou byl přímo posedlý. Nezapomínal ani na zubaře a navštěvoval ho pravidelně dvakrát týdně.
Silvestr byl nejen neobvykle čistotný, ale slušnost byla jeho další silnou stránkou. Každého několikrát denně zdravil a na otázky odpovídal vždy celou větou.
Jednou si hrál venku s míčem. Kopl do něj a míč vyletěl vysoko do větví stromů, kde zůstal viset.
Silvestr byl velice slušný chlapec a slušní chlapci přece neztrácejí míče. Jenže slušní chlapci také nelezou po stromech.
Ocitl se před těžkým dilematem.
Nakonec usoudil, že ztráta míče je horší než pokus o jeho záchranu. Když bude šikovný, nikdo ho na stromě neuvidí. Kdežto kdyby přišel domů bez míče, rodiče by si toho všimli.
Nenápadně tedy vylez na strom.
Jenže právě v tu dobu šli dva dřevorubci ten strom porazit.
Silvestr jim nemohl nic říct. Nemohl na nikoho zavolat. Nemohl se nikomu přiznat, že vylezl na strom. Slušní chlapci přece na stromy nelezou. Dokonce ani na nikoho nekřičí.
A tak Silvestr ani nemukl a zůstal slušný.
Odvezli ho i se stromem do továrny.
Protože na sebe neupozornil, udělali z něj desky. A z těch desek kredenc.
Jeho maminka a tatínek Silvestra dlouho hledali, ale marně.
Napadlo je koupit nový kredenc.
Postavili ho do kuchyně.
A když Silvestr viděl, jak maminka za nim pláče, osmělil se a začal po kuchyni vesele poskakovat a volat: "Já jsem přece tady!"
A zase byla celá rodina pohromadě.
A zazvonil zvonec a pohádky byl konec.
Tuto pohádku jsem milovala jen já.
Maminka ji dokonce používala místo tělesného trestu. Když Miloš nebo Zdenka něco provedli, poručila: "Za trest přečteš Věrce pohádku o Silvestrovi!"
"Mami, já ji přečtu jinou. Třeba o Karkulce," smlouval Miloš.
"Ne. To už by nebylo ono," nedala se obměkčit.
"Mami, vždyť ta pohádka je děsná! Tu mohl vymyslet jedině nějaký pošahaný šílenec!" zoufal si Miloš.
"Však tobě se líbit nemusí. Stačí, když se líbí Věrce."
"Mami, raději mi vraž pár pořádných pohlavků," vyjednával zoufale.
"Ne, kvůli tobě si nebudu pořád otloukávat ruku. Přečteš třikrát Silvestra za trest a dvakrát za zbytečné protahování,"
Tím se trest ještě zvýšil.
Miloš se zdrceně posadil a já neváhala. Nadšeně jsem mu strčila svou oblíbenou brožurku pod nos.
Přijal ji s odporem, sedla jsem si vedle něj, a on začal číst: "Byla jedna paní v zeleném klobouku..."
Tak ta pohádka začínala.
Byla jsem velmi pozorný posluchač a bedlivě jsem hlídala, aby Miloš nevynechal ani jediné písmenko.
Při čtení mi připomínal babičku, protože mi Silvestra dával za příklad: "Vidíš? Nesmíš si čistit zuby! Nesmíš si mýt krk! Nesmíš chodit k zubaři! Nesmíš se pořád převlékat! Jinak z tebe bude kredenc! Podívej, jak dopadl Silvestr!"
Nebála jsem se, že bych se stala kredencem. Zas tak často jsem si uši ani krk nemyla. Mnohem lepší kandidát na kredenc byla Zdenka. Za všech okolností byla čistá a upravená.
Po nějakém čase moje nejoblíbenější pohádka zmizela. Dodnes podezírám právě Zdenku. Ze všech totiž smlouvala nejvíc, když mi měla o Silvestrovi za trest číst.
